Katolická dekadence

Upozorňujeme všechny zájemce o dílo vydavatele Josefa Floriana a o kulturu Staré Říše vůbec, že nedávno vyšla kniha Být dlužen za duši (Host, 2007). Jedná se o rozhovor Aleše Palána s Janem a Gabrielem Florianovými, syny Josefa Floriana. Rozhovory probíhaly v letech 2002 – 2004.

Marta Jirousová napsala na knihu recenzi, z níž vybíráme úryvky:

“Josefu Florianovi dlužíme za duši, za druhé duchovní zrození. tuto odvážnou myšlenku vyslovil Vladimír Vokolek.

Aktéři rozhovorů jsou Jan Florian (1921 – 2007), řezbář a ilustrátor, otec šesti dětí, člen řádu svatého Lazara. Gabriel Florian (1924) je překladatel z francouzštiny, hudebník, amatérský vědec, astronom, archeolog a zvláštní muž s fenomenální historickou pamětí.

Rozhovory se točí především kolem Josefa Floriana a jeho křesťansky orientovaného vydavatelství Dobré dílo. Josef Florian, dříve spíše vysmívaný muž opředený mýty, je v současné době váženou a uznávanou osobností, která zásadním způsobem ovlivnila vývoj katolicky orientované literatury a obohatila české prostředí o řadu nových zahraničních autorů.

O Josefu Florianovi již bylo napsáno mnoho odborných publikací. Tato kniha je výjimečná snahou ukázat Floriana jako člověka z masa a kostí a příblížit ho i obyčejným lidem, kteří o jeho vydávání nemají velký přehled.

Osoba Josefa Floriana vystupuje ze vzpomínek jeho vlastních synů, které jsou samozřejmě subjektivní, zamlžené nedokonalou pamětí, svědectvími z druhé ruky i dětstvím a stářím. Rozhovory se rozhodně netočí jenom kolem Dobrého díla a myšlenkového a duchovního bohatství Josefa Floriana. Dozvídáme se tu také mnoho o manželce Františce, tetě Antonii, dvanácti dětech obdařených nejrůznějšími talenty, přátelích a nepřátelích rodiny, spolupracovnících, historii i drobných historických událostech Staré Říše. A také o neortodoxních a často diskutabilních Florianových názorech a postojích. Nedával děti do školy, svoji manželku  nabízel Bloyovi jako služku, chtěl se odstěhovat do Etiopie… Všechno tohle je nahlíženo z pohledu jeho synů; ironického a v mnoha ohledech racionálnjšího Jana a myšlenkově uvolněného Gabriela.

Kniha vznikla z obrovské píle a trpělivosti. Předcházelo jí 38 devadesátiminutových magnetofonových kazet, které Palán s oběma bratry nahrál.

Být dlužen za duši je živá, čtivá kniha psaná se vznešeným záměrem. Přitažlivá nejen pro okruh příbuzných, přátel a staroříšské obyvatele, ale i pro badatele. Doplňuje totiž pohled na Floriana o vhled do každodenního života jeho rodiny a zaplňuje tak mezeru ve “florianovském” bádání.”

Tolik recenze. My jen doplňujeme, že především ti, kdo milují ducha dávné Staré Říše a vidí v době působení Josefa Floriana jakýsi ztracený ráj, zde najdou dostatek informací. Nejvíc působivé jsou právě vzpomínky na zvláštní dětství dvanácti dětí Josefa Floriana. První kniha, ve které je Florian poprvé (a také naposled) představen především jako milující a svérázný otec, ne jen vydavatel a přísný myslitel. Kniha je doplněna o staré vzácné fotografie upravené tak, že vypadají jako zabořeny v samé látce nevratného času. Čtenář si z knihy odnáší pocit, jako by se obnovily pravidelné nedělní besedy venku na lavičce na Florianově zahradě a on se právě z jedné takové vrátil…

Vydalo nakl. Host, 2007. 312 stran.