Katolická dekadence

18. prosince vydalo nakladatelství Kalich poemu Jany Bauerové Severní kříž. Pro nás je to významná událost, protože tímto vlastně vstupujeme jako literární skupina “na veřejnost”. Ke knize je připojen můj doslov, ve kterém je poprvé představena Katolická dekadence jinde než na internetu. Kniha by byla ovšem lepší bez doslovu, který jsem psala před několika lety a teď se mi nezdá nijak podařený. Samotný Severní kříž je ale jako erbovní text ideální.

Děkujeme nakl. Kalich, které se po delší době marného hledání vydavatele knížky ujalo a především děkujeme J. Šulcovi, který měl na starosti redakci.

Cena se má pohybovat kolem 100 Kč. Kniha je k dostání hlavně v knihkupectví Kalich v Praze v Jungmannově ulici. A snad i v jiných knihkupectvích. To ještě zjistíme.

Přepisujeme zde oficiální anotaci knihy, jak je uvedena na internetu:
Nestává se příliš často, že by knižní debut mladého básníka představovala epická skladba. Severní kříž Jany M. Bauerové ukazuje na mimořádný talent mladé autorky, která nezapře, že vedle poezie píše i prózu. Děj poemy Severní kříž se odehrává ve Finsku. Sledujeme v něm mladého muže – Miku – v jeho osobním zápase mezi silami dobra a zla. Skladba odkazuje k archetypálním lidským situacím a pozoruhodným způsobem oživuje dědictví české básnické tradice, zejména epických skladeb Julia Zeyera, jejichž hodnotový, myšlenkový i tvárný impuls přetavuje do jazyka srozumitelného mladému čtenáři začátku 21. století. Sbírku doprovází doslov Františky Jirousové.

Ukázky:

III.
Ta první samota mi nevadila
Rozpřáhl jsem doširoka náruč
v předtuše svého úkolu
Za nic bych ten pocit nevyměnil

Ledový vítr mi hbitými prsty
rozepjal kabát
Vyprostil mé uvězněné slzy
a na krátkou chvíli uvedl do rozpaků

Přede mnou se rýsovala širá divočina
nekonečného sněhu
Krajina mého kříže
Mých slibů
Poslední krajina
Bože můj už poslední

Za mými zády zčernalé moře
temně zpívalo prastaré runy

XV.
Mlha stojím okouzlen visí nad jezerem
Zvlhlými prsty rozhojňuje rány studí na rtech
Je to tvůj noční pláč hřbitov nadějí
Nemohu promiň být nezváben
Tvá bolest je svůdná tvou nenávist miluji
Nemohu promiň nehledat
Tvé stopy ve sněhu každou noc
A jakmile nad jezerem mlhu zřím
Jsem elektrizován a vím že
Další z tvých nadějí
jež nikdy neměla naději
Je pohřbívána

XXVI.
Pak
Čekal jsem na noc
Finská Noc sto černých růží do sněhu hozených
Finská Noc slavnost mých tužeb před světem ztajených
Finská Noc noc moje poslední
Stejně jak poprvé
rozpřáhl jsem náruč
A píseň lesů
Ta tklivá píseň kterou jsem nemohl
nikdy slyšet jinak než opilý
mi rozevřela rty k výkřiku
Aiko!
Proč jsem se tě bál
Proč tvůj jed nebyl silnější
Naprav to
Přijď můj bledý mučiteli
Přijď zešil mne
Nech všechny tuto noc klidně spát
Jenom mě ne!
Jenom
ne
mě