Katolická dekadence

Katolík a gotická subkultura

(pozn.: autor se již pojednávaným tématem nijak nezabývá, nehodlá se k němu vracet a mnohé ze zde uvedeného by již nenapsal. Text zde však z “historických” důvodů zůstává (04/2010))

Kdyby jste se nějakého katolíka zeptali jestli ví, co je to gotická subkultura, tipuju že se kladné odpovědi spíše nedočkáte. Možná by někdo hádal, že je to nějaká skupina lidí, kteří se zajímají o gotický sloh. A kdyby se opravdu našel nějaký, který ví nebo tuší, o co se jedná, možná by se na vás se zděšením podíval a nevěřícně by vám vytkl, o jaké že zhůvěřilosti se to zajímáte.Ovšem otázku co to vlastně je gotická subkultura, gothic styl a způsob života, bych si mohl klást i já. Už jen proto nechci v žádném případě tvrdit, že VÍM co to je. I sami příslušníci této subkultury, tzv. “gotici”, tvrdí že není nijak definováno ani známo, co přesně gothic je, co ještě je a co už není. Na internetu je o tom nemalé množství článků a v zahraničí o tom vyšlo i pár knih.Ale potom je možná na místě otázka, k čemu má vlastně tento článek být. Proč další článek o gotice, když je jich na webu nemálo?

Tento text, který si ani nečiní nárok na plnohodnotný článek, chce meditovat nad „gotickým“ prožíváním života a to hlavně v souvislosti s křesťanskou, především katolickou vírou (jsme totiž na katolických, nikoliv na protestantských, pravoslavných nebo jinak „křesťansky alternativních“ stránkách, že. Na druhou stranu je pravda, že vzhledem k tomu, že jelikož se zde nebudou řešit žádné věroučně-konfesní rozdíly, je možné řešit vztah gotiky a „obecného křesťanství“ – nebudeme nyní přihlížet k postoji, byť ani já od něj nemám daleko, že křesťanství = katolicismus). Neklade za cíl nic „postulovat“ ani vyjadřovat nad něčím soudy. Nechce tvrdit že to a to je pravda. Chce být spíše takovým úvodním příspěvkem k diskuzi, úvahou s osobními názory, hledáním, vykročením na cestu, během níž se snad podaří přinést nějaké nové pohledy na otázku toho, co to vlastně ta gotika je, co obnáší a pokusit se zjistit nebo všimnout si určitých styčných ploch a bodů mezi křesťanským životem a „gotickým životním postojem“.

Je možné, že pokud tento text bude číst nějaký gotik (gotik ve smyslu příslušník gotické subkultury), tak si bude v duchu ťukat na čelo a bude si říkat si, že jsem celou gotickou subkulturu pranic nepochopil. Inu, jsem samozřejmě člověk omylný. Jen se zde chci snažit vyjádřit něco, co jsem nějakým způsobem pocítil a zavnímal.

Přestože je na internetu nejeden článek, meditující nad tímto, pro mnohé záhadným a nejasným fenoménem, nepředpokládám že by čtenář při čtení této věty okamžitě začal “googlit” a tyto články vyhledávat. Je naopak pravděpodobné, že třeba o gotice nikdy nic neslyšel, popř. jen velmi málo. Proto bude tento text rozdělen na dvě hlavní části. První část bude pojednávat o gotické subkultuře a gotickém prožívání života obecně. Samozřejmě, že vedle nabytých vědomostí o tom budu pojednávat i ze svého pohledu a vkládat do toho vlastní názory, ale budu se na to v takovém případě snažit předem upozornit. Druhá část pak bude ještě více osobním náhledem než ta první a bude takovou meditací nad styčnými plochami mezi křesťanstvím a gotikou, bude obsahovat srovnání křesťanských a gotických náhledů a postojů a meditovat nad možností jejich “společné množiny”.

1. Co je to “gothic”?

Hned na začátku se přiznám, že veškeré informace o gotice jsem nabyl prostřednictvím internetu, buï z různých článků na toto téma, nebo i z internetových diskuzí a rozhovorů s nějakými lidmi. I proto je možné, že jsem v některých ohledech podlehl určité mystifikaci a můžu se v lecčems mýlit, neboť nic nenahradí skutečný rozhovor tváří v tvář a osobní zakusení dané věci. Vzhledem k různorodosti gothic stylu, rozmazanosti a nejasnosti jeho hranic je celkem logické, že se mezi gotiky vedou “slovní války”, o tom co to gotika je a co ne, kdo je pravým, skutečným gotikem a kdo jen pozérem, který skutečným gotikům dělá ostudu. A z toho plyne velké množství nejrůznějších názorů. Já sám jsem zatím neměl tu příležitost setkat se s nějakým gotikem osobně, nikdy jsem nebyl na žádném gotickém srazu (a ani mě to vůbec neláká na nějaký jít). Sám se ani nepovažuji za gotika. Pouze myslím, že mám v sobě určitou, jak soukromě s oblibou říkám, “gotickou vrstvu”, ale to nic nemění na tom, že celý tento text bude pohledem z vnějšku.

Jeden z hlavních názorů, se kterým i já souhlasím, říká, že gotikem se člověk nestává, nýbrž “rodí”. To nemusí být myšleno úplně doslova, byť si myslím, že z člověka, který k tomu nemá žádné “vrozené dispozice”, gotik nikdy nebude. Důležité je, že gotikem někdo buï je, nebo není. Není možné se jím stát tak, že by si člověk jednoho krásného dne řekl “tak, a od teïka budu gotik”. Z toho by mnohem více koukalo pozérství.

Ještě by bylo na začátek dobré napsat, že celá tato první část se bude týkat toho, co označím jako “sekulární gotická scéna”.

1.1. Vznik a historie

Na začátku bude dobré podívat se trochu do historie na to, jak vlastně tato subkultura vznikala.

Vznik gotické scény je plně svázán s hudbou, a pro mnohé označuje slovo gothic především odnož rocku, konkrétně punk-rocku, a ještě přesněji řečeno punkového hnutí. Jen ve stručnosti si pro jistotu povíme, co je to punk. Punk vznikl v polovině 70 let ve Velké Británii a USA a na jeho vzniku se podílelo více faktorů. Jednak to byla nespokojenost s tehdejší populární hudbou, často tvořenou jako spotřební zboží pro masy, a dále tehdejší sociální klima, ovlivněné stále probíhající válkou ve Vietnamu a ekonomickým úpadkem ve zmíněných zemích. Z toho se vyprofiloval punk jako agresivní, “tříakordový” rockový styl, a k němu se vážící hnutí a životní náhled, určovaný rebelií, naštváním, agresivitou a odporem vůči tehdejší společnosti, politice a všemu “mainstreamovému”. Za zakládající kapelu jsou často označováni Sex pistols, další kapely stojící u počátku byly např. Ramones, Clash nebo Damned. Rádia tehdy punk záměrně nehrály a tak bylo toto hnutí a muzika součástí undergroundu.

Punk ve své době způsobil velký poprask a nemohl zůstat bez široké odezvy. Vznikalo mnoho nových kapel a styl podléhal vývoji. Jedna z tehdy vzniknuvších kapel z Velké Británie stála tehdy, alespoň podle názorů mnohých, u vzniku toho o čem budu především psát, tedy o gotickém stylu. Jmenovala se původně Warsaw, později se však přejmenovala na Joy Division, a k tomuto přejmenování se váže i změna z původně agresivního punku na styl velmi temný a chladný. V jejím čele stál zpěvák a textař Ian Curtis, mladý muž, který trpěl epileptickými záchvaty. Bral na ně léky, které mu ovšem jako vedlejší účinek způsobovaly těžké deprese a klaustrofobii. To se odráželo v jeho textech, plných zoufalství a beznaděje. Manažer Joy division, člověk jménem Antony H. Wilson, pak v televizním pořadu BBC označil ve srovnání s tehdejším populárním proudem kapelu jako gotickou. Tento okamžik je obecně uznáván jako prvním použitím tohoto termínu ve vztahu k označení určitého stylu hudby a posléze i života. Ujal se a zůstal, i když původně se tento temný styl označoval spíše jako “deathrock”. Mezi další kapely stojící na začátku, nebo které se takto alespoň obecně berou, se počítají Siouxie and the Banshees, Bauhaus, Sisters of Mercy nebo The Cure. Mnoho z těchto kapel začínalo v malém Londýnském klubu BatCave, kde se tato scéna soustředila.

Gothic scéna byla původně jako punk rovněž součástí undergroundu, ale s postupujícím časem musela samozřejmě začít čelit útoku mainstreamového a zkomerčňujícího molocha. Mnohdy tomu neodolala, díky čemuž docházelo k jejímu tříštění, změnu v popkulturu. Toto tříštění a vývoj v průběhu času se samozřejmě nemálo podepsalo na různých hádkách, kdo je a kdo není skutečným gotikem.

Gotický rock či vůbec gotický styl hudby se dá těžko charakterizovat nějak čistě hudebně. Spíše u něj jde o ducha muziky, její náladu a témata textů, která často bývají vážného charakteru a která se většinou dotýkají neradostných záležitostí života. Ale i přesto se dá vysledovat, že se jedná o muziku spíše jednodušší, časté jsou jednoduché monotónní rytmy, v písních se nenacházejí žádné strukturální složitosti nebo propracovaná sóla. Nezřídka je používán automatický bubeník. Atmosféra skladem bývá tajemná, tesklivá, smutná, nějakým způsobem existenciální nebo třeba i hororová, záleží na konkrétním “gotickém subžánru”, neboť i tato tzv. temná muzika má mnoho podob v nichž se ani já sám pořádně nevyznám a nějakým způsobem je všechny řadím do své osobní škatulky “gothic”, kterou používám v takovém mém vlastním smyslu.

Mezi klasické představitele “temného žánru” se řadí např. již zmiňovaní Bauhaus a Sisters of mercy, dále např. The Mission, Fields of the Nephilim, X-mal Deutschland, Killing Joke, Swans, Corpus Delicti nebo ve svých začátcích Cocteau twins.

Tolik k historii a nyní se již blíže podívejme – aniž bychom od té historie úplně odešli – na celou věc trochu blíže.

Gothic styl se tedy v prvopočátku vázal k hudbě a jak lze postřehnout, většinou se ke každému hudebnímu stylu váže i jemu odpovídající subkultura nebo životní styl. U gotiky tomu bylo nejinak.

Přesto že jsem již napsal, jak a kdy byl poprvé termín gothic použit, není asi stále zcela jasné, proč byl použit právě tento termín. Jeho význam sahá hluboko do historie a my se na něj nyní jen ve stručnosti podíváme. Označení “goths” se původně vztahoval na Germánský kmen Vizigótů, který spoluvyplenil římskou říši. V Renesanci se v návaznosti na tuto historickou skutečnost začalo používat termínu “gothic” jako označení něčeho barbarského a necivilizovaného. Další význam tohoto slova je oním nejznámějším a nejpoužívanějším a označuje středověký výtvarný sloh z 12tého až 15tého století. V devatenáctém století, ve Viktoriánské Anglii, se používalo – a dodnes používá – termínu gotická k označení stylu literatury s tajemným obsahem, evokujícím hrůzu a zděšení. Prvním dílem tzv. gotického románu, což je předchůdce moderního hororu, byl Otrantský zámek anglického spisovatele Horace Walpola, vydaný v roce 1764, mezi další známá díla se počítají Mnich M. G. Lewise nebo všeobecně známý Frankenstein Mary Shellyové. Termín gothic se zde ujal kvůli asociaci se starodávnou architekturou kostelů a hradů. Evokoval totiž představu něčeho tajemného, temného a děsivého.

Jak je vidno, termín gothic skoro vždy souvisel s něčím temným a hrůzným, a i proto se ujal jako označení pro onen z punku vzniknuvší styl a subkulturu, která byla těmito tématy fascinována. Příslušník této subkultury se tedy nazýva “gotik”, popř. zkráceně “goth”.

Tolik tedy k označení “gothic”, i když název nakonec není nijak zvlášť důležitý. Vzhledem k všeobecně zažitému významu slova “gotický”, sloužícímu k označení určitého architektonického a uměleckého slohu, se označení pro hudební styl a subkulturu často odlišuje vložením onoho písmene “h”, vznikne tedy termín “gothický”. Já se toho zde ale držet nebudu (ač toto rozlišení jinak taky uznávám) a budu používat obyčejné, “české” výrazy jako gotika, gotický či gotik.

1.2. Gothic – znaky a charakteristiky

Když jsem se pokoušel najít určitý “nejmenší gotický společný jmenovatel”, tak jako to, co mají všechny odnože gotiky společné, mi vyšlo, že gotika je vždy URčITÝ ZPůSOB REAKCE NA TEMNOTU, URčITÁ FASCINOVANOST TEMNOTOU A V DůSLEDKU TOHO URčITÝ ZPůSOB PROŽÍVÁNÍ ŽIVOTA A NAZÍRÁNÍ NA SKUTEčNOST. (*1) O jakou temnotu konkrétně se jedná, to už je druhá věc. Jak už bylo vícekrát zmíněno, gotika je skutečnost velmi mnohotvárná, vrstevnatá a pestrá a najít dva příslušníky této subkultury, kteří by vnímali věci zcela stejně, asi není možné. Může, a nejčastěji to také bývá, temnota v duši, dále temnota vnímaná ve světě, druhých lidech, umění apod. I podle toho by pak bylo možné rozdělit gotiky na jednotlivé podtypy. Důležité je hlavně to, že gotik temnotu nepotlačuje, netváří se, že temnota – v něm nebo okolo něho – není. Gotika je, nebo může být, v podstatě jeden ze způsobů nebo pokusů, jak se s touto temnotou vyrovnat, jak se s ní naučit žít.

Druhou, velmi významnou charakteristikou gotika jako příslušníka gotické subkultury, je skutečnost, že je to člověk v určitém smyslu romanticky založený. Přijde mi že romantika je pro mnoho lidí, kteří tvrdí že jsou gotiky, to hlavní co v tomto stylu hledají. U ženského pohlaví to zřejmě platí více než u mužů. Jedním ze znakem gotiků je totiž to, že dokážou vidět estetiku a krásno tam, kde jí druzí nejenže nevidí, ale co v nich vzbuzuje třeba i hrůzu. Tato “temná estetika” je něco, co mnoho mladých lidí na gotice přitahuje. Koneckonců zřejmě není náhodou, že se za jednoho z předchůdců gothic stylu považuje hudební směr “novoromantismus”.

Tím se ovšem dostáváme k dalšímu naznačenému směru při zkoumání gotiky. Pro mnoho příslušníku této subkultury znamená gotika především něco jako umělecký směr, a nutno dodat že pro nemálo gotiků jsou zřejmě právě tyto osobité tvůrčí tendence, odrážející určitý stav duše, tím co stálo u kořene vzniku celé subkultury a co je jejím skutečným středem a smyslem. Tvořivost je něco, čím bývají gotici charakterističtí a co se u nich velmi cenní. Mnoho gotiků píše básně či povídky, věnuje se výtvarné či hudební tvorbě. černá jako styl oblékání a tvůrčího vyjadřování byla a je hlavní gotickou barvou, odrážející právě onen temný duševní stav a náhled na svět. Z umělecké oblasti jsou gotici přitahováni a inspirováni právě jejími temnými oblastmi, jako již zmíněný gotický román, dekadence, expresionismus a podobně. Mnoho z nich je přitahováno fenoménem fantasy a v něm se nacházejícími temnými a zlými bytostmi a stvůrami, jako čarodějnice, vlkodlaci a upíři. Zde je nutno poznamenat, že obzvláště upíři mnohé gotiky velmi fascinují a mnohdy se mi zdá, že se na tuto fascinaci smršťuje celá jejich “gotičnost” (dokonce mě napadl pojem “vampyristická gotika”. Ihned musím poznamenat, že tento gotický “směr” se mnou rozhodně nejde dohromady a zcela jistě na něm nevidím nic pozitivního, spíše úplně naopak) (*2). Termín “gotický” se v této návaznosti promítá i do filmu. Za typické gotické filmy jsou považovány snímky německého expresionismu z dvacátých let minulého století, většinou se jedná o horory (jmenujme Kabinet doktora Caligariho, Nosferatu nebo Metropolis), nebo filmy amerického studia Universal z třicátých let minulého století, jmenujme Frankensteina s Borisem Karloffem a především prvního zvukového Draculu s Belou Lugosim v hlavní roli. Avšak i v novější době najdeme goticky ovlivněné snímky, za všechny jmenujme Vránu z r. 1994, s Brandonem Lee v hlavní roli (při natáčení nešťastně zahynul), ve které je nejlépe čitelný onen “moderní gotický styl” (stačí se podívat na hlavního hrdinu Erika Drawena).

Konečně má v sobě gotika směr či vrstvu, která nás v tomto textu bude zajímat nejvíc. Gotici, jak jsem se už zčásti zmínil, oproti ostatním lidem více vnímají temné, zlé a neradostné stránky života a skutečnosti. Americký hudebník Voltaire, autor knihy o goticích nazvanou “What is goth” charakterizoval gothic rock jako “melancholického bratrance punku, který říká ‘ve světě a lidech je mnoho zla, a to mě činí smutným’”. To je dle mě celkem trefné vyjádření gotického ducha, byť třeba ne úplné a vyčerpávající. Gotici jsou často smutní a melancholičtí, trpívají depresemi. Nemálo z nich v dětství či mládí prožilo nějaké traumatické zážitky (alespoň dle jejich slov) nebo prostě těžká a bolestná období. Tématy, které jsou pro ně “na programu dne”, jsou smrt, bolest, nešťastná láska, tragédie, beznaděj a podobné neradostné záležitosti. Mnozí gotici tvrdí, že jim nikdo nerozumí, cítí se osamělí, jsou uzavření a introvertní. Proto vyhledávají společnost jiných gotiků, protože cítí že u nich najdou pochopení a porozumění, zatímco běžná společnost jim často tvrdí že nejsou normální, považují je za jakousi společenskou anomálii. Gotici odmítají povrchní a plytké prožívání života, kdy se nic neřeší a jde se s davem. Kladou důraz na individualitu.

Právě popsaná vrstva gotiky je dle mě tím nejzajímavějším, co se dá na tomto stylu najít. Pouze předešlu že právě v souvislosti s ní bude pojednávat druhá část tohoto textu, zabývající se vztahem gotiky a křesťanství.

Z předchozích odstavců mohl čtenář možná získat dojem, že existují různé gotické směry, které jsou od sebe vzájemně dobře a znatelně odděleny a odlišeny. Tak tomu samozřejmě není. Šlo mi jen o to, vypíchnout určité základní rysy a směrování. Většinou se u gotiků tyto jednotlivá směrování samozřejmě mísí.

Pojïme ještě nějakou dobu pokračovat v podívání o gotické subkultuře. Píšu v pojmech jako “subkultura”, “životní styl”, “způsob prožívání života”. Tyto pojmy nejsou synonyma, ale co konkrétně znamenají zde detailně rozebírat nebudu. Důležité je, že se k nim vážou určité obecné skutečnosti či prvky, které většinou obnáší každá subkultura popř. životní styl. Jeden z těchto signifikantních prvků je způsob oblékání a vůbec vnější vzhled. Jak už bylo řečeno, barva gotiků je černá. Mnoho gotiků se obléká do černých šatů, často velice netradičních a poutavých. Existují speciální, většinou internetové obchody, specializující se vyloženě na “gotickou módu” (např. tento). Nebudu tady konkrétně popisovat co je pro tuto módu charakteristické, kdo chce, nechť se podívá na zmíněný web, obrázků je tam dost. Dalším prvkem je gotické nalíčení. To také nebudu popisovat, kdo chce aspoň trochu zjistit o co jde, nechť si na internetu najde nějaké fotky gotiků, je jich tam opět dost (zde alespoň jeden příklad).

V souvislosti s tímto je třeba důrazně zmínit důležitou věc. Všichni známe obecné rozdělení na obsah a formu. Forma je něco, co má vyjadřovat obsah. Nebezpečí hrozí tehdy, když se forma stane obsahem, čímž dojde ke zničení původního, skutečného obsahu. Mám pocit, a myslím že v tom nejsem sám, že pro nemalé množství takzvaných gotiků a především gotiček se celý jejich “goticismus” omezuje na vizáž. Gotika pro ně znamená goticky se oblékat a goticky vypadat. Zde se dostáváme k jednomu z hlavních nebezpečí, kdy hrozí, že se z gotiky stává pozérství popř. je ostatními takto nahlížena. Nedá se tomu divit. Můj osobní pocit je že u gotiky více než u jiných stylů hrozí ono sklouznutí k pozérství, na čemž se ovšem nepodílí pouze a jen ona móda. Co se týče mého osobního názoru na celou věc, tak gotické ošacení ještě snesu (některé kostýmy se mi dokonce docela líbí, jiné ovšem jakoby na jeho majiteli doslova řvaly “JÁ JSEM POZÉR!”), ale z onoho líčení je mi často spíše všelijak. (*3) Celým tímto odstavcem bych chtěl říci hlavně to, v čem, jak si myslím, se mnou budou gotici souhlasit, že “šaty nedělají gotika”. Cítí-li se někdo gotikem, vůbec ho to nezavazuje k tomu, aby se goticky i oblíkal. Gotik je člověk především srdcem a v srdci. (*4)

Co se týče různých politických, sociálních a hodnotových aspektů gotiky, je zde kladen velký důraz na individualitu. Žádné konkrétní sociálně-politické cíle, či snad vůbec nějaké cíle, gotici nemají. Vzdali se jich po vzoru literárního a uměleckého hnutí dekadence, se kterým cítí spřízněnost. Gotici jsou obecně velmi tolerantní a liberární, jejich heslem by mohlo být “žij a nech žít”. Důležité je pro ně, aby se vzájemně brali takoví, jací jsou, kterýžto přístup jim u běžné společnosti chybí. Jde jim o to, aby mohli být sami sebou a chovat se přirozeně, záleží jim na empatii. Nemají ani žádné společné náboženství, i v tomto směru jsou velmi benevolentní, gotika podle nich obecně s náboženstvím nijak nesouvisí. Na mnoha stránkách se dočteme, že mnoho gotiků je křesťany (dokonce je občas vysloveně řečeno katolíky) nebo židy. často také vyznávají různá pohanská náboženství, zajímají se o magii a o kult Wicca. Vzhledem k jejich liberálnímu přístupu jsou zřejmě velmi benevolentní i co do “sexuálních preferencí”.

Vzhledem k “šokujícnosti” gothic looku, “temných” zájmů a špatných příkladů gotických pozérů se nelze úplně divit tomu, že mnoho lidí má tendenci považovat gotiky obecně za úchylné, agresivní a nebezpečné jedince, satanisty, okultisty (někteří gotici satanisty a okultisty skutečně jsou a na různých internetových deníčcích bohužel najdeme slova jako satanismus nebo okultismus hned vedle slova gothic) a vůbec “zlé lidi”, které je třeba “vyléčit”. Je to trochu takový “gotický kříž”, který sebou budou muset gotici asi vždycky nosit. Snad si někdy za tuto pověst můžou i sami, ale o tom tady nebudu polemizovat.

Na závěr se ještě pojïme krátce podívat, jak by mohl vypadat nebo vypadá “praktický gotický život”. Z větší části to nic zas tak “speciálního” není. První co člověka praští do očí je již onen zmiňovaný “gothic look” – většina gotiků se goticky obléká a líčí, i když mnozí z nich zřejmě jen tehdy, jdou-li do společnosti jiných gotiků. Navštěvují nejrůznější gotické akce jako koncerty, výstavy, festivaly nebo gotické srazy. Věnují se literární, hudební či jiné tvorbě, nebo alespoň čtou patřičnou literaturu / poslouchají patřičnou hudbu. Rádi navštěvují různá “gotická” místa, jako staré hrady, zříceniny apod. Specialitou, na kterou bych málem zapomněl, je častá fascinace hřbitovy, na kterých nemálo gotiků rádo tráví čas a fotí se tam ve všelijakých pózách. Pokud v tom někdo hledá romantiku, budiž, dokážu to pochopit, ale pokud za tímto účelem po hrobech bezohledně šlapou nebo je snad dokonce otevírají (soudě dle některých fotek, které se dají najít na internetu, se to asi skutečně děje), tak to dle mého názoru hraničí s neúctou k nebožtíkům.

Nejvíce gotiků je v zemích, kde tato subkultura především vznikala, tedy ve Velké Británii a USA. V našich luzích a hájích je gotická scéna poměrně malá. Mezi kapelami, které se do tohoto stylu počítají a kterých je také nemnoho, můžeme uvést třeba XIII století (pro mě strašná kapela, reprezentující právě onen “vampyristický gothic”; naštěstí už neexistuje a snad už nikdy existovat nebude), Alvaréz Peréz, Jerusalem, Calathea nebo mí oblíbení Garlands. Počítají se sem i stará alba Priessnitz.

Bylo by asi také dobré pro jistotu dodat, či zdůraznit, že gotika je JEDEN ZE ZPůSOBů, jak prožívat život a temnotu v něm. Tím chci říct to, že může být mnoho lidí, kteří prožívají podobné skutečnosti, ale vůbec je neprožívají “goticky”, a je to zcela v pořádku. Je to prostě záležitost nezaškatulkovatelná a individuální.

Tím bych snad mohl první část, tedy obecné pojednání o gotice, mohl ukončit. Komu to nestačí a chce se dovědět víc, nechť hledá na internetu, informací není málo (na konci článku jsou nějaké odkazy). Toto obecné pojednání o gotice bylo spíše takovým uvedením do “problému”, připravením půdy, aby čtenář zcela neznalý trochu věděl o co jde a aby byla připravena půda pro druhou část, kterou považuji za hlavní, a ve které se pokusím zamyslet se nad vazbami mezi gotikou a křesťanskou vírou.

*1 – jsou ale i názory, že gotika je opravdu především resp. vyloženě a pouze o způsobu oblékání a poslouchání určitého stylu hudby (a že nic jako gotický stav duše nebo náhled na svět v podstatě neexistuje) Možná někde tady je i jádro otázky, co to vlastně ta gotika je, a s jakou intencí doopravdy jako subkultura vznikla. Každopádně, tato možnost by znamenala formu bez obsahu a to se s křesťanstvím zcela míjí.

*2 – abych to trochu vysvětlil. Já jsem byl již od dětství upíry nějakým způsobem fascinovaný, i když jsem z nich měl současně šílený strach. Bezesporu dovedu vnímat i onu goticky-hororovou atmosféru těchto bytostí z oblasti fantazie. Ale ono obrácení se k vampyrismu jako něčemu chtěnému a pozitivnímu, které v rámci gotiky osobně nezřídka pozoruji, je něco, co je samozřejmě v těžkém rozporu s křesťanstvím.

*3 – chápu, že na leckoho může “gothic look” působit až směšně

*4 – to je jeden z předpokladů, ze kterých tento text vychází (dalším důležitým předpokladem, důležitým pro druhou část, je náhled že gotika není v programové opozici vůči křesťanství). O jejich pravdivosti se diskutovat samozřejmě dá, je jasné že pokud s nimi někdo nesouhlasí, může pro něj tento text být blábolem