Je temná noc, prší, okna mého pokoje se zachvívají studeným větrem, do místnosti fouká, měl bych se asi pustit do oprav… Odbočil jsem, ano… tedy. Víno je dobré, načal jsem dnes archivní láhev. Inu, co tedy? Jistě… Prý mám napsat pár úvodních slov na jakési stránky. Kdysi mě napadlo, že by bylo dobré založit literární skupinu Katolické dekadence. Občas jsem po internetu pohovořil s jakýmsi člověkem, následně jsem zjistil že je to žena. Povrhuji ženami, ale tato měla aspoň některé názory takové, že jsem s nimi mohl souhlasit (což je nepochybně zázrak). Nemohl jsem již couvnout.
Prý je jich více, je mi to jedno. Říkám jim bezejmení. Udělali stránky, které mne zas tak nezajímají, ale nedopustím, aby se jejich hlupství rozšířilo, tedy jsem určil, že budu velet těmto lidem. Ale co bych psal? Já nic nepíšu, nechci nic psát. Neptejte se mne na důvody. Vůbec na nic se mne neptejte. Dlouho jsem pracoval na tom, abych se ukryl světu. Nyní mohu říci, že se mi to podařilo. Nic nepíšu, o nic se nezajímám. O svět se nezajímám. Chcete-li nenávidím svět a především lidi v něm. Svět nikoli – ale co je vám do toho?
Tedy k těm stránkám. Jsou. To jediné mohu k nim říci. Sleduji je. Mám k nim výsadní přístupová práva a pokud se mi znelíbí, zničím je.
Ano, doznávám, Katolická dekadence byla můj nápad. V té chvíli, kdy jsem jej opustil, přišli tito bezejmení a vytvořili manifest (o tom raději pomlčím…). Nedali si říci, že já s tím nesouhlasím!
Dost již! Jest mi nyní třeba přiložit do krbu, to byste nevěřili, jaká může být zima ve starém domě, ač je teprve září. Úroda tento rok nevalná, slivovice (ač jí neholduji) nebude žádná, ořechy stejně tak. Umíte-li si předstvit, jak těžké je žít ustraněn tohoto světa, což je spojeno s žádnými příjmy od státu, politujete mne? Ovšem, že ne. Já se vás o to zcela jistě neprosím. Jen jsem bezejmeným nařídil, ať uveřejní každý můj příspěvek, byť by byl sebehorší, což tento nepochybně je. Jakási únava mne postihla.
Běžte všichni k… nikoli tam. Buďte s Bohem.
Bezejmení mne nazvali Velkým Šéfem. Podepisuji se V.S. Nechť si mne nazývají jakkoli.
V.S.